Dílo I. Básně

Nepočítáme-li řádku překladů a hrst drobných próz, úvahových i vypravěčských, zahrnuje nejvlastnější odkaz Karla Tomana jen sedm, osm útlých sbírek veršů. Ale i tak z něho přísný autokritik do soubornéhovydání,pořízenéhoněkolikměsíců před smrtí, pojal jen něco málo přes sto básní, rozloučiv se se čtenáři skromnou poznámkou: "Verše, sebrané tu v definitivní vydání, vznikaly většinou v první čtvrtině XX. století, jejíž pečeť nesou.Nic jsemv nichneměnilani neupravoval - nechť svědčí o době a třeba proti autorovi." Tímto svazkem a prostým titulem "Básně" mluví k nám lyrik hluboké lásky k životu, k ženě, k domovu, vyslovující naděje chudých a utlačovaných,vyslovujícíimezinárodníbratrství mezi nimi. Navazujíc na realistické tradice české klasické poesie 19. stol., je Tomanova poesie spjata vroucím vlastenectvím s domovem a lidem.