Hana Zagorová, než to zapomenu

Život zpěvačky Hany Zagorové , s jejímž hlasem se setkáváme už čtyři desítky let, připomíná šanson se silným příběhem, vypovídá o síle a talentu, v němž se střídají sloky hořké i sladké. V osobitém ohlédnutí ožívá magická doba autorčina dětství a mládí, váhání mezi hereckou a pěveckou dráhou. Přicházejí první - i trvalejší - úspěchy, první lásky a zklamání i zářivé roky slávy. V roce 1977 Hana Zagorová poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík a první místo v této soutěži si udržela nepřetržitých devět let. Krátký oddech v kariéře si dopřála teprve po sňatku se Stefanem Margitou, kdy si zaslouženě užívala soukromí, ale po pěti letech, v roce 1996, se opět vrací a dokáže se znovu vyšvihnout až na vrchol. Po téměř deseti letech se vrací i ke svým memoárům, jako by v rytmickém toku písně potřebovala doplnit ještě pár slov, dřív než je definitivně zapomene. Nejde však o pouhý výčet písní či ocenění - vybavuje si další křehké obrázky, malované decentně a s ženskou rafinovaností. Jazykem plným bystrých postřehů a fantazie, v němž se nezapře i jako úspěšná textařka písní a scenaristka, vypráví o své dramatické pouti za štěstím v prolínání profesních i soukromých vln zčeřené hladiny času bohatší o nové prožitky. Spolu s ní si zavzpomíná také řada známých i méně známých osobností - spolupracovníků, přátel i nejbližších…