Moje zlatá řemesla

Moje zlatá řemesla bývají spolu s knihami Moje první lásky a Má veselá jitra označovány za jakousi volnou autobiografickou trilogii Ivana Klímy.
Společným znakem všech těchto povídkových souborů je výrazná autobiografičnost – hlavní hrdina i vypravěč nesou řadu autorových životních zkušeností, povahových rysů i osobních osudů.
V Mých zlatých řemeslech, vznikajících v letech 1983–1989, se Klíma vrací k období normalizace a k životu člověka, kterému režim znemožnil vykonávat vlastní profesi. Prostřednictvím šesti povídek sledujeme různé manuální a pomocné práce, jimiž se hlavní hrdina živí. Přestože jde o zaměstnání neodpovídající jeho vzdělání ani schopnostem, text nepůsobí jako stížnost nebo zatrpklá bilance. Klíma naopak pracuje s nadsázkou, sebeironií a jemným humorem, které slouží jako způsob obrany i zachování vnitřní svobody.
Vedle bezprostředního svědectví o životě disidenta mají povídky i výraznější reflexivní rovinu. Autor se víc než v Mých veselých jitrech pouští do úvah o odlidštění společnosti, ztrátě přirozeného jazyka i o lidech, kteří ze strachu přijímají autority bez vlastní odpovědnosti. Právě spojení osobní zkušenosti, civilního humoru a filozofičtějšího podtextu dává knize přesah nad rámec pouhé autobiografické prózy.
Klíma tak nepodává jen zprávu o konkrétní době, ale i obecnější výpověď o lidské důstojnosti a schopnosti nepodlehnout tlaku systému, aniž by přitom sklouzl k patosu nebo moralizování.