Padaná letní jablka

V jedenácti prózách vypráví Dora Čechova kultivovaným jazykem ponejvíce příběhy, v nichž se do popředí dostává milostná či intimní zápletka. Jsou to povídky o lidské samotě, opuštění a smutku, ale objevují se v nich i dějové peripetie, spojené s odsunem Němců po druhé světové válce, s rokem 1968, s invazí pěti vojsk do Československa i s následným pobytem příslušníků Rudé armády v této zemi. Tento motiv je rozehrán například v úvodním textu, v dalších se pak ale autorka soustředí už na vykreslení vztahu mezi dvěma bytostmi, které mnohdy cítí mezi sebou vzájemný dotyk lásky, mnohdy si však zároveň uvědomují, že i přes všechnu náklonnost zůstane jejich život pouze v rovinách představ nebo naopak zasutých vzpomínek. Snad i proto autorka často využívá námětu, kdy se po letech setkávají spolužáci, bývalí přátelé či členové již rozpuštěné hudební skupiny, kteří se už jen marně ohlížejí za dobou, kdy možná promarnili své největší příležitosti.