HistorickéPavel Král: Mezi životem a smrtí : testamenty české šlechty v letech 1550 až 1650

Pavel Král: Mezi životem a smrtí : testamenty české šlechty v letech 1550 až 1650


Autor Král Pavel., Pavel Krám
Rok vydání 2002
Nakladatel Historický ústav Jihočeské univerzity
Ilustrátor bez ilustrací
Vazba Původní vazba
Počet stran 668
Stav knihy V pořádku
Uloženo Oh., Ovýl.
Provozovna Olomouc

Doporučujeme

1 000 Kč

Kniha se zabývá šlechtickými posledními vůlemi z let 1550 až 1650, jako jedním z typů "znovuobjevených" historických pramenů, ke kterým se historická věda v současnosti obrací. Celkem v pěti kapitolách se postupně zabývá charakteristikou takovýchto pramenů, šlechtickou testamentární praxí, obsahovým rozborem šlechtických závětí, možnostmi využití posledních vůlí v historickém bádání a životním cyklem šlechtické rodiny ve světle těchto dokumentů. Druhou část knihy tvoří kritická edice celkem 101 šlechtického testamentu.

Poslední vůle českých šlechticů patřily ke stěžejním písemnostem, které pojišťovaly šlechtický majetek. Proces sepisování testamentu podléhal zaběhnutému rituálu, který ovlivňovala zakořeněná tradice, právní normy i události každodenního života. Na počátku 17. století došlo přijetím nového zemského zákona k zásadní změně ve šlechtické testamentární praxi. Zatímco až do roku 1627 museli šlechtici v Čechách žádat o vydávání mocného listu královského, Obnovené zřízení zemské zaručovalo každému možnost kšaftovat bez takového povolení. V ideálním případě sepisovali šlechtici a šlechtičny poslední vůle s dostatečným předstihem, jelikož kšaft považovali za přípravu k "dobré smrti". Ovšem nemalé množství urozenců ponechávalo vypořádání světských záležitostí až na poslední chvíli. Testament byl nejčastěji sepsán v sídle testátora, mezi obvyklá místa vyhotovení náleželo kvůli přítomnosti úřadu desek zemských i hlavní město království. Urozenci sepisovali poslední vůli vlastnoručně, popřípadě se obrátili s žádostí o pomoc na přátele či deskové úředníky. K tradičnímu a závaznému kroku při sepisování poslední vůle patřilo potvrzení jejího textu testamentárními svědky. Právoplatnou se poslední vůle stávala až po přečtení a vložení do desek zemských, a to do dvanácti týdnů po smrti šlechtice. Intabulace však byla pro mnohé urozence nepřekonatelnou překážkou, neboť podobně jako u jiných písemností i za vklad poslední vůle bylo nutné zaplatit nemalý finanční obnos. Z toho důvodu velké množství šlechtických testamentů nikdy nenabylo právního uznání.