Podivné přátelství herce Jesenia

Román z prvního období spisovatelovy tvorby rozvádí dva motivy: psychologii herecké tvorby a lidského přátelství vůbec, a stanovisko českého intelektuála k událostem první světové války. Dějištěm je pražské divadelní prostředí před počátkem války, a hlavními postavami dva vynikající herci Národního divadla - přátelé a představitelé protikladných hereckých typů: první, tvořící uvědoměle, soustavně a s přísnou sebekázní, a druhý, tvořící i jednající pudově, rozmarně neodpovědně a subjektivisticky. Spisovatel nejen osvětlil kusost obojího typu, ale ukázal, jak přes záporné a ničivé vlastnosti dovedl dionýsky anarchista otevřít příteli cestu k hloubkám a plnosti života, k pathosu vášně a k revolučnímu činu. Zde již nastupuje druhý motiv - herec Jesenius si sice neuvědomuje nejhlubší příčiny války, cítí však, že jeho místo je tam, kde trpí a bojují lidé jeho vlasti, a zapojuje se aktivně do osvobozeneckého boje.