Všední příběh

Hlavní postavou románu je Alexandr Adujev. Žije v době, kdy do lenivého ticha šlechtických hnízd stále naléhavěji pronikají zvuky městského života s jeho horečnatým tempem a probouzejí venkovské snílky. Tam ve městě se před nimi odkrývají jakési mlhavé, avšak široké a lákavé perspektivy. Jedněm slibují slávu, druhým hodnosti a řády, třetím pak peníze a továrny. I Alex, tento – podle Bělinského – „trojnásobný romantik: povahou, vychováním a životními okolnostmi“, odchází do města hledat štěstí. Ale život pozvolna strhává oponu z jeho ideálů. Na pomoc životu přicházejí i mravní ponaučení strýce Petra, který důsledně rozbíjí všechny nadšené sny synovcovy a poučuje ho, že s takovými myšlenkami by měl žít „za krále Holce“. „Jen věda, práce, prakt. činnost mohou změnit naši mládež.“ To jsou názory střízlivého praktika, představitele nové měšťácké společnosti.

Konflikt mezi romantickými ideály a „smutnou prózou skutečnosti“ končí tím, že si Alex osvojí morálku strýcovu a po deseti letech se s ním setkáváme jako s velmi úspěšným podnikatelem. Ztloustl, zplešatěl, prožívá „všední příběh“ proměny nadšeného romantika ve střízlivého úředníka a vyrovnaného praktika. Bělinskij řekl o Všedním příběhu, že je „strašnou ranou romantismu, snění, sentimentálnosti a provincialismu“.