Zápisky o životě

Kdo by pochyboval, že jste ho už v životě potkali nejednou? A slyšeli strašit či slibovat ráj nebo peklo na zemi? Se vztyčeným prstem tak ševelíval dívkám přípotočním i hradním. Zlatokopům i hercům, pilotům tryskových letadel, horníkům. Lovcům tygrů i lvům salónů. Chalupníčkům i rybářům tropických moří.
Odjakživa platil za pekelníka. Během jedenácti školních let obdržel celkem čtyřiačtyřicet dvojek z chování.
A třikrát dostal chrapot.
V oněch dnech přestával kázat. Sedl tudíž a psal.
Mladým o stárnutí, zvědavcům o Mongolsku.
Ve třetí knize neváhal radit pěvcům a cestovatelům, co zpívat, jsou-li právě v australské buši, a navíc v úzkých
V teplém lednu loňského roku se probořil na polozamrzlé řece. Po krk v ledové vodě vytušil neomylně, že bude opět chraptět.
Po čtvrté.
Drkotaje zuby umínil si, že vám pošle tyto listy pergamenu k horkému čaji.
"Vo čom, vo čom?"
O tom jediném, o čem stojí za to psát.
O životě.
Pokud se vám zdá, že pomlouváme slavné hrdiny této knihy...
Ó nikoliv!
Nedáme si sáhnout na Medáka, či dokonce na Plejtváka.
Byla řeč o autorovi.
S oběma jmenovanými chodil za školu.
Uvidíte, že tam objevil leccos.