Život je nuda

souboru mikropovídek, úvah, drobných filozofických statí a dadaistických žvástů tasí autor proti mýtu intelektuála "pochybujícího" až k případné sterilitě skutečný břit intelektu, místy mrazivý sarkasmus a ironii, stínající hlavy na všech stranách. Autor sám, jako správný gentleman, dá samozřejmě ve dveřích přednost dámám, nakonec ale klade svou hlavu na špalek též, bez zachvění, neboť s vědomím, že jiného konce tu není. V pamfletické linii nietzscheovsko-demlovské zde stojí skutečný muž. Opět vztyčen prapor před útokem na představy P.T. čtenáře o skladbě českého literárního Parnasu!